V letech 1991 až 1992 bylo při vyhledávacím průzkumu prováděném firmou GMS Geoindustria Praha, a.s., zjištěno ložisko granátnických migmatitů (krystaly granátu – abraziva) v blízkosti obce Ktiš. V roce 1993 MěÚ Prachatice vydal rozhodnutí o využití území na jejímž základě byla v r. 1994 zahájena těžba na ploše cca 0,8 ha. Už tehdy i při nízkém objemu těžby (cca 15 000 t/rok) si občané horní části Ktiše sousedící s lomem a osady Smědeč, ztěžovali na otřesy, při kterých jim praskaly domy, prach, který pokrýval lesy v okolí lomu a hluk z přepravy rubaniny přes osadu Smědeč. V roce 1996 byla naštěstí těžba převážně z ekonomických důvodů ukončena. Vysoká náročnost zpracování horniny, převážení vytěžené horniny na velkou vzdálenost (až do Měděnce u Klášterce nad Ohří) a problémy s vyčistěním konečné frakce vedly při nízké ceně konečného produktu k vysokým ztrátám. Po těžební firmě zůstaly dosud neuhrazené pohledávky a otevřené ložisko. Postupem času lom zalétal nálety, není v krajině zřetelný a do regionu se vrátila pohoda. Ovšem ložisko nedalo spát těžařům představovaným RNDr. Janem Štýbrem a společně s vedením obce Ktiš se jim v r. 2000 podařilo prosadit na MŽP vydání osvědčení o výhradním ložisku Ktiš-Dobročkov a posléze v tomtéž roce ho prohlásit za chráněné ložiskové území. Báňský úřad pak na ložisku stanovil dobývací prostor a přidělil ho posléze firmě Garnet Mining, a.s. To vše proběhlo za účásti obce Ktiš a starostka obce byla od r. 2003 členkou představenstva této firmy a po převážnou dobu její existence do r. 2009 i statutárním zástupcem. O těchto událostech veřejnost nebyla přímo informována a byla naopak utvrzována v přesvědčení, že znovuotevření lomu nehrozí, že těžba granátu je stále nerentabilní a pokud by byl lom náhodou otevřen, pak by se jednalo pouze o těžbu v tak malém rozsahu, že by okolí vůbec neovlivnila. Dlužno říci, že jsme tomu opravdu věřili. Aktivita pana Štýbra kolísala podle toho, jak se mu podařilo přesvědčit investory o výhodné investici a jak byly jeho snahy přijímány veřejností. Na posledním setkání s obyvateli osady Smědeč, někdy v r. 2005 nebo 2006, přišel s myšlenkou vybudovat stanici na zpracování rudy v bývalé zemědělské farmě v těsné blízkosti osady a byl občany odmítnut. I tehdy nás opět ujišťoval, že se bude vždy jednat o těžbu v rozsahu max. 2 nákladních aut denně, tedy o těžbu, o které nebudeme vůbec vědět.