Nedávno jsem se setkal s názorem, že reakce na některé „drby“ není vhodné zveřejnit na stránkách Zdravého Ktišska, když se nejedná o ekologické problémy. Pomluvy, šířené některými lidmi v Ktiši možná patří k místnímu folklóru. Dokazují však, že je ohroženo nejen fyzické a psychické zdraví lidí, ale také zdraví mravní. Moje manželka se snaží pomoci každému, kdo se na ní obrátí daleko nad rámec jejích povinností. To je velmi cenné zvláště v dnešní době, kdy je pro obyčejné lidi stále obtížnější domoci se kvalitní zdravotní péče. Pomluvy, že je odpovědná za problémy jisté pacientky, které nezavinila, šíří jen zlí a bezectní lidé. Nejlépe takové lži vyvrátilo statečné vyjádření samotné pacientky, které bylo na stránkách Zdravého Ktišska zveřejněno. Morální zdraví je pro jedince i lidskou komunitu zásadní. Významní lidé se snažili dát společnosti pevný mravní rámec v podobě pravidel vzájemného soužití. Zprvu se jednalo o náboženské kodexy, (biblické Desatero). Časem panovníci pochopili, že jen nezávazný mravní kodex nestačí a vytvářeli závazné pokyny pro lidské soužití, zvané zákony. Jejich závazný charakter podpořili přísnými tresty za jejich nedodržení. Známý je Chamurappiho zákoník z Mezopotámie poloviny 3.tisíciletí př. Kr. Pro dnešní mezilidské vztahy je důležité, že v historickém kontextu byly úspěšné jen ty zákony, které byly v souladu s přirozeným smyslem člověka pro spravedlnost. Ač na to poukazovali mnozí moudří lidé, přesto po tisíce let narážely snahy o prosazení zákonnosti na odmítání rovnosti všech lidí před zákonem, hlavně ze strany šlechty a dalších privilegovaných skupin. Ani císař Karel IV. nedokázal svůj zákoník pro odpor šlechty prosadit. Příkladem faktické nerovnosti lidí i před požadavky náboženských kodexů byla ve středověku pohoršující praxe tzv. odpustků za hříchy, které si mohli bohatí lidé koupit. A byla to právě kritika takového zneužívání moci církví, která vedla k upálení mistra Jana Husa. Až Francouzská revoluce na konci 18. století přinesla změnu. Snaha vytvářet privilegované vrstvy, kterým se více či méně toleruje porušování zákonů, slušnosti, poctivosti či vyhýbání se odpovědnosti za své činy, se objevuje dodnes. Vytváří to velmi zlou krev vždy a všude, i v Ktiši. Všude se najdou lidé, kteří pomlouvají a zostouzejí ty druhé. Takoví by ale neměli zasedat na Obecních úřadech, ani v jiných respektovaných orgánech samosprávy. Pro slušného člověka je nepřijatelné oplácet jim také formou lží a pomluv. Cestou k mravnímu zdraví lidské komunity v obci, je slušně, avšak nekompromisně žádat, aby všichni lidé nesli plnou odpovědnost za své činy. Tedy i za lži a pomluvy. Jde o odpovědnost morální i zákonnou a na zastupitele musí být kladeny mnohem větší mravní nároky. Je v zájmu všech slušných lidí ve vsi, aby byl pomlouvačný člověk usvědčen ze lži. Jde-li o zastupitele či starostu, je navíc v sázce mravní kredit obce. Ignorovat morální či zákonné pochybení těchto lidí vede k pocitům křivdy u jedněch a k nadutým představám o vlastní důležitosti a beztrestnosti u druhých. Důsledky bývají vážné. Po generace trvající vzájemná zášť vesnických rodů je pověstná. Občanská společnost odmítá privilegování kterýchkoli občanů ve vztahu k odpovědnosti. Tam, kde jsou výzvy k mravnímu chování neúčinné, představuje zákon jedinou civilizovanou a čestnou cestu k hledání nápravy. Také na vsi se formuje nová společnost a budoucnost patří slušným a ohleduplným. Lidé, kteří pomlouvají a škodí druhým jsou jen smutným pozůstatkem časů minulých. Ti žádnou budoucnost nemají. Každý člověk se musí sám rozhodnout, mezi které chce patřit. Dr. Miroslav Krejčí